Sakrokolpopexe a sakrohysteropexe

Pokles pochvy (či také sestup, prolaps) je relativně častý stav, který se projevuje zejména jako je pocit vyklenutí/vyboulení/plnosti nebo tlaku v pochvě, potíže s vyprazdňováním střev nebo močového měchýře a bolesti zad. Asi 1 z 10 žen potřebuje kvůli prolapsu dělohy nebo pochvy chirurgický zákrok. Studie ukazují, že u více než 90 % žen, kterým je provedena sakrokolpopexe, dojde k vyléčení prolapsu a jeho příznaků.

Prolaps pochvy nastává, když se oslabí horní poševní podpora, což způsobí, že pochva klesne „dolů“ směrem k poševnímu vchodu, nebo až před vchod. V těžších případech si může žena sama pokleslou pochvu nahmatat, či ji dokonce vidět.

Co je sakrokolpopexe?

Sakrokolpopexe je operační postup, který slouží k nápravě prolapsu pochvy u žen, kterým byla v minulosti odstraněna děloha (hysterektomie), nebo si jí nepřejí dále zachovat. Operace je navržena tak, aby obnovila normální polohu a funkci pochvy. U pacientek se zachovalou dělohou, bude odstraněna během operace buď část dělohy (děložní hrdlo je ponecháno), nebo se odstraňuje děloha celá. Obměnou této operace je tzv. sakrohysteropexe. V případě provedení sakrohysteropexe je při výkonu děloha vždy zachovaná. Výkon se provádí podobným způsobem jako sakrokolpopexe. Tato operace je však technicky náročnější, proto se doporučuje spíše pacientkám mladším, které nevylučují další těhotenství.

Co se děje během operace?

Sakrokolpopexe se provádí buď břišním řezem, nebo několika drobnými vpichy (pomocí laparoskopu nebo chirurgického robota). Operace se provádí v celkové anestezii.

Pochva se nejprve uvolní od močového měchýře vpředu a od tlustého střeva vzadu. U pacientek s dělohou se také během operace odstraňuje děloha, a to buď odříznutím nad čípkem (čípek zůstává zachován), nebo se odstraňuje děloha celá.

Pokud dojde k celkovému odstranění, je děloha vytažena pochvou, a poševní pahýl zašitý vstřebatelným stehem. Pokud se děloha odstraňuje řezem nad čípkem a čípek je zachován, musí být děloha odstraněna jedním ze vstupů. V takovém případě je někdy nutné vstup mírně rozšířit (délka řezu max. 2-3 cm), aby bylo možné dělohu kompletně vytáhnout z dutiny břišní. Součástí výkonu je někdy doporučeno i odstranění vaječníků, vejcovodů, nebo obojího.

K pokrytí a zpevnění přední a zadní stěny pochvy se použije nevstřebatelná syntetická síťka. Potom co síťka pokryje poševní stěny je pochva vytažena do původní pozice. Síťka je následně připevněna k vazu, který kryje obratle a křížovou kost z přední strany, jak je znázorněno na ilustraci.

Pokud se provádí sakrohysteropexe, a děloha je zachována, tak je postup obdobný. Rozdílem je pouze to, že se děloha ponechává, a je nutné síťku uvázat i kolem dělohy, tak aby byla vytažena nejenom pochva ale i celá děloha do své původní pozice. Další gravidita je možná, avšak porod je pak nutné vést císařským řezem, aby nedošlo k poškození nebo utržení síťky, a k návratu prolapsu pánevních orgánů. 

V případě obou typů operací, je síťka nakonec pokryta vrstvou tkáně nazývanou pobřišnice, která vystýlá břišní dutinu. To zabraňuje tomu, aby se střeva přilepila k síťce.

Sakrokolpopexe lze provést současně s operací inkontinence moči nebo úpravou vstupu do pochvy.

Jaká je úspěšnost této organizace?

Jak již bylo zmíněno, u více než 90 % žen, kterým je provedena sakrokolpopexe, dojde k vyléčení prolapsu a jeho příznaků. Po operaci existuje malé riziko vzniku prolapsu v jiné části pochvy, například v přední stěně, která podporuje močový měchýř. Pokud k tomu dojde, může být nutná další operace.

Jaké jsou možné komplikace?

Nejčastěji hlášené komplikace jak pro otevřené, tak pro laparoskopické techniky zahrnují:

• Bolest (obecně nebo při pohlavním styku) u 2–5 % pacientek.
• Expozice / eroze síťky ve 2–4 % případů. Existuje malé riziko eroze síťky do okolních orgánů, jako je močový měchýř, střevo nebo pochva. Toto je neobvyklé, ale může vyžadovat opakovanou operaci k odstranění nebo úpravě síťky.
• Poškození močového měchýře, střev nebo močovodů u 1–2 % pacientek.
• Změny v pohybu střev (zácpa, pomalá peristaltika, střevní obstrukce) u 2–3 % pacientek.
• Změny v močení – až 10 % žen může mít potíže s vyprazdňováním močového měchýře nebo pomalejší močový proud bezprostředně po operaci. To se obvykle během několika prvních týdnů po operaci samo upraví.
• Po operaci se rovněž může až v 18 % případů objevit tzv. stresová inkontinence moči – únik moči při kýchání, kašlání, skákání, běhu…. Tato inkontinence bývá často přítomná již před operací, avšak sestup pochvy jí může maskovat. U části žen tento typ inkontinence přetrvá i s delším odstupem po operaci, a je nutná jeho chirurgická korekce.
• Existují také obecná rizika spojená s chirurgií a anestezií, včetně infekce rány, infekce močových cest, krvácení vyžadujícího krevní transfuzi, hluboké žilní trombózy (krevní sraženiny) v nohou, dechové a srdeční problémy. Váš chirurg nebo anesteziolog s vámi probere všechna další rizika, která se vás mohou týkat.

Jak se na operaci připravit?

Užíváte léky, které mají vliv na srážlivost krve, jako je třeba aspirin? Před operací bude nutné je vysadit. Někteří chirurgové doporučují předoperační střevní přípravu, o které vás lékař bude informovat, pokud je nutná. Budete taky požádána, abyste se 6 hodin před operací vyhnula jídlu a pití.

Pooperační péče

Po probuzení budete mít v močovém měchýři zavedený katetr. Někdy je nutné do pochvy vložit tamponádu (gázu), aby se snížilo krvácení. Po operaci je nutná krátkodobá hospitalizace k pozorování (obvykle 2-4 dny). Během prvních 6 týdnů je doporučeno se vyhnout namáhavým domácím pracím nebo zvedání těžkých předmětů, včetně nošení nákupních tašek, košů na prádlo atd. Vhodnou formou pohybu je chůze. Začněte s cca 10 minutami denně, když se budete cítit připravena, postupně dobu chůze prodlužujte.

Alespoň 6 týdnů po operaci se vyhýbejte jakémukoli fitness tréninku, aerobiku atd. Plavání, vířivky a pohlavní styk je také třeba po dobu 6 týdnů po operaci vynechat.

Obecně budete potřebovat 4–6 týdnů pracovní neschopnosti. Toto období může být delší, pokud máte fyzicky náročnou práci.