Stresový únik moči

Stresová inkontinence moči (SUI) je nedobrovolný únik moči při zvýšení tlaku v břišní dutině. Tento tlak může vzniknout při běžných činnostech, jako je kašel, kýchnutí, smích, zvedání těžkých předmětů nebo při fyzické aktivitě, jako je běh či skákání.  
Se SUI se setká nejméně 10-20 % žen. Tato porucha ovlivňuje zejména kvalitu života žen, omezuje sociální interakce a vyhýbání se cvičení či jiným fyzickým aktivitám při kterých dochází k úniku. 

Jak funguje močení? 

Při produkci moči, která naplňuje močový měchýř, se svalstvo močového měchýře uvolňuje a močový měchýř se roztahuje tak, aby mohl pojmout vyprodukovanou moč. Jakmile se močový měchýř dostatečně naplní, vyšle signál do mozku, že je čas se vyprázdnit. Mozek pak koordinuje uvolnění svalů pánevního dna a svěrače močové trubice, zatímco svaly měchýře se stáhnou. Výsledkem je plynulé a kontrolované vypuštění moči z těla. Močový měchýř je obvykle třeba vyprázdnit přibližně 5-8 krát za den.

Močovou trubici a močový měchýř podpírají vazy a svaly pánevního dna. Pokud vazy podpírající močovou trubicí i svaly pánevního dna fungují správně, je zajištěná kontinence, a moč pak v nechtěnou chvíli neuniká. Při kašli, kýchání a cvičení tak dochází ke stažení svalů pánevního dna a močová trubice se opře o vazy, které jí podpírají. Tím dojde k zabránění úniku moči.

Příčiny stresové inkontinence

Oslabení svalů pánevního dna či svěrače močové trubice, nebo ztráta opory hrdla močového měchýře a močové trubice se může projevit únikem moči při tzv. stresových manévrech. Nejedná se však o stres psychický, nýbrž fyzickou zátěž. Únik moči se tak může projevit při různých zátěžových situacích jako je kašel, kýchání, prudké vstávání, běh, ale někdy i jen chůze, nebo prudké vstávání, či sexuální styk. Projevy jsou různé a jsou závisle od stupně závažnosti inkontinence.

Rizikové faktory stresové inkontinence

• Těhotenství a vaginální porod
• Obezita, chronický kašel, časté zvedání těžkých břemen či zácpa
• Geneticky zděděné faktory

Diagnostika stresové inkontinence moči

Základním diagnostickým nástrojem je rozhovor s pacientkou. Dotazy jsou zaměřené zejména na četnost močení a situace kdy k úniku dochází. Ženy se stresovou inkontinencí mohou mít také problémy s urgentní inkontinencí moči nebo inkontinencí stolice či plynů. Nestyďte se o těchto problémech zmínit svému lékaři.  
 
Dále můžete být vyzvána k vyplnění standardizovaných dotazníku, které pomohou lékaři blíže určit příčinu inkontinence a její stupeň. Můžete být také vyzvána k vyplnění tzv. mikčního deníku (záznam o denním močení)
 
Další důležitou součástí je standardní urogynekologické vyšetření, které má za cíl zpřesnit typ inkontinence, ale také zjistit přidružené onemocnění, které se často spolu s inkontinencí mohou vyskytovat, jako je třeba sestup pánevních orgánu.
 
V případě, že to lékař uzná za vhodné, může být dále diagnostika doplněna o urodynamické vyšetření. 

Možnosti léčby

Váš lékař vám poradí, jaké možnosti jsou pro vás nejlepší, ale zpočátku vám může být doporučena konzervativní léčba.

• Obecné změny životního stylu - nažte se pít tolik, abyste chodila močit 4 až 6krát denně (obvykle asi 1,5-2 litry) a snažte se zabránit zácpě. Dostatek vlákniny by vám mělo pomoct s udržením pravidelného. vyprazdňování Snížení hmotnosti výrazně napomáhá zlepšení problémů se SUI. Omezit až zcela přestat s kouřením.
• Cvičení pánevního dna - může být velmi účinným způsobem, jak zlepšit příznaky SUI. Až 75 % žen vykazuje po tréninku zlepšení úniku moči. Stejně jako u všech tréninků platí, že přínos cvičení pánevního dna se maximalizuje, pokud se cvičení provádí pravidelně. Maximální přínos se obvykle dostaví po 3 až 6 měsících pravidelného cvičení. Můžete být odkázána na terapeuta, který se specializuje na výuku, aby vám poradil se správnou technikou cvičení a tak i s maximalizací jeho účinku. Pokud máte také problém s urgentní inkontinencí moči, může vám lékař doporučit tzv. trénink močového měchýře se snahou o postupné navýšení jeho kapacity.   
• Kontinenční pomůcky - k dispozici jsou kontinenční pomůcky, které se vkládají do pochvy a pomáhají kontrolovat únik moči. Mohou být zavedeny před cvičením nebo v případě vaginálního pesaru nošeny nepřetržitě. Tyto typy pomůcek jsou nejvhodnější pro ženy s menším stupněm inkontinence moči nebo pro ženy, které čeká definitivní chirurgická léčba.  

Jaké jsou operační možnosti?

Cílem operace je podpořit oslabenou oblast pod hrdlem močového měchýře. 

1. Zavedení tahuprosté pásky  

Operace spočívá v zavedení tenké syntetické pásky pod močovou trubici, která ji podpírá a zabraňuje úniku moči při zvýšení tlaku v břišní dutině. Páska tak nahrazuje poškozené vazy pod močovou trubicí.  

Pásku lze umístit několika způsoby.  

• Retropubický závěs prochází pod močovou trubicí, poté vede za stydkou kostí a páska vychází ven dvěma malými řezy v podbřišku.
• Transobturátorové závěsy vedou pod střední částí močové trubice a vycházejí dvěma řezy v třísle.  
• Alternativou je i tzv. Krátká páska, která má stejný průběh trajektorie jako páska transobturatorní, avšak bez nutnosti řezů v třísle. 

Všechny výšeuvedené pásky se zavádějí z krátkého 1-2 cm řezu v pochvě pod močovou trubicí. Délka operačního výkonu je 20-30 minut. 

80-90 % žen, které podstoupí retropubický nebo transobturátorový závěs, po operaci udávají zlepší příznaků či úplné vymizení stresové inkontinence.   
  
Většina žen se po operaci zotaví během 2-4 týdnů. Zhruba týden po operaci může přetrvávat špinění. Mezi nežádoucí projevy mohou patřit bolesti v tříslech (v případě transobturatorní pásky) či v oblasti stydké kosti po dobu několika týdnů či pocit obtížnějšího rozmočení.   

2. Aplikace injekce

Do oblasti přechodu močového měchýře a močové trubice lze aplikovat látku, která zvětší stěnu močové trubice a mírně sníží její průchod. Spontánní močení je však zcela zachováno. Injekci lze provézt ve většině případech v lokální anestezii. Nevýhodou této metody je, že někdy je je třeba injekce opakovat (2-3- roky od aplikace). Naopak výhodou je aplikace v lokální anestezii.

3. Burch (kolposuspenze)

Jde o vyzdvižení části pochvy pod močovou trubicí a hrdlem močového měchýře několika stehy směrem k stydké sponě tak, aby vznikla opora a obnovila se kontinence. Jedná se o alternativu k tahuprosté pásce. Provádí se buď řezem v podbřišku (otevřeně), nebo dnes mnohem častěji laparoskopickým přístupem. Toto operační řešení se dnes provádí jen ve velmi omezené míře ve specifických případech. Nicméně pro některé pacientky může být nadále vhodnou alternativou.  

Správnou terapeutickou metodu Vám doporučí Váš lékař po konzultaci s Vámi.